VYKOUPENÍ DUŠE III. Zkouška osudu ○ 24. Kapitola: Snový sen

 

24. Kapitola: Snový sen

 (chtěla bych vás všechny poprosit, pokud bude 5 a více komentářů, tak bude další kapitola dřív než jednou za měsíc)

ROSE POV:

Ležela jsem ve svém posteli v Dimitriově náručí a užívali si jeho doteky na svém těle. Dimitrij mi prsty kreslil obrazce po nahých zádech. Byla jsem zase spokojená a šťastná. Nic by mi v tuto chvíli nedokázalo zkazit náladu nic.

Ani jsem si to neuvědomovala, ale Dimitriovi doteky mně ukolíbali do blaženého spánku.

***

Sluneční paprsky mě hladili po tváři jemnými dotyky a teplý vítr mi čechral vlasy. Cítila jsem se šťastně a tak nějak jinak, jako bych to ani nebyla já. Necítila jsem se jako já. Cítila jsem se … jinak.

Otevřela jsem oči a dívala se na blankytně modrou oblohu. Už jsem nebyla v Dimitriově náručí, ale ležela jsem na pastvinách. Sedla jsem si a rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde nebylo nic, jen zelená tráva a nic víc.

Zase jsem se ocitla ve svém nic neříkajícím snu, který mě trápil už několik měsíců. Vlastně od té doby co jsem objevila svojí moc a vrátila se ke dvoru. Jako by mi moje podvědomí chtělo něco říct, ale já nevěděla, co to je a hlavně proč se mi tyhle sny zjevují.

A pak se to stalo. Uslyšela jsem něčím vábivý hlas. Něco jako zpěv. Tony zpěvu mně vábily k nedalekému lesu a moje nohy, jako by poslouchali tony loutny a šli na za ní. Došla jsem na kraj lesa a ještě z posledních sil jsem se otočila směrem k pastvinám.

Tóny loutny měl vábili čím dál tím víc a tak jsem se nakonec podvolila touze a šla. Šla jsem, krokem lehkým jako vánek. Pod mýma nohama proudila mlha a kolem mě se vznášel dým. Dostala jsem se až ke konci lesní cesty, na začátek srázu. Naproti mně z obrovské skály šuměl vodopád, který padal k zemi. Tony loutny se ozývali mezi šuměním vodopádu.

Pomalu jsem začala sestupovat úzkou cestou. Měla jsem docela co dělat, abych nešlápla mimo cestu, protože cesta se pomalu ztrácela. A popravdě sestupovat v dlouhých šatech a naboso bylo po kamenech nad lidský úkol, ale nakonec se mi povedlo zdolat náročnou část cesty a dostat se až dolů.

Pod vodopádem na kameni seděla nějaká starší žena a hrála na loutnu. Šla jsem tedy směrem k ní a chtěla jí oslovit, ale bohužel jsem nebyla první.

„Proč mě voláte?“ ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a strnula jsem. Přede mnou stála Rozalie. Dimitriova manželka a netvářila se moc nadšeně. Prošla skrze mě jako bych tam vůbec nebyla a přešla k té starší dámě. „Myslela jsem, že už jsme si všechno řekli.“ Dodala Rozalie.

„Neřekli a ty to moc dobře víš.“ Stará doma přestala hrát na loutnu, odhrnula si z očí šedivý vlas. „Nemysli si, že když sis mého vnuka obmotala kolem prstu, tak si vyhrála.“ Řekla Rozalii, ale ta se jen zasmála.

„Samozřejmě, že jsem vyhrála.“ Zasmála se Rozalie. „To jen vy to nechcete pochopit.“ Dodala.

„Já chápu jen to, že si využila všechny schopnosti, které máš aby si Dimitrije odloudila od jeho povinností, ale nemysli si že tvoje kouzlo vydrží věčně. On jednoho dne prohlédne.“ Stará paní teď upřela svůj pohled na mně a v jejích očích zajiskřilo. „Myslíš si, že jednoho dne přijde někdo kdo bude daleko mocnější než ty.“ Zamračila jsem se, ale zdálo se mi jako kdyby na mně mrkla. Rozalie se otočila na mně, ale pak se podívala zase zpátky. „Uvidíš. Jednoho dne přijde někdo, kdo zruší tvé propojení s mým vnukem.“ A to byly poslední slova, které jsem slyšela, protože se předemnou objevila tma, která mě pohltila.

Nademnou se skláněl Dimitrij a prsty mě hladil něžně po tváři. Otevřela jsem oči a usmála jsem se na něj.

„Dobré ráno, princezna moje.“ Řekl Dimitrij a něžně mě přejel rty po mých. „Vyspala jsi se dobře?“ zeptal se mně. Promnula jsem si oči a protáhla jsem se. Nevěděla jsem, jak jsem se vyspala, ten sen byl tak živý. Nechápala jsem, proč se mi v posledních měsících zjevují tyhle sny, ale rozhodně to něco znamenat muselo.

„Myslím, že docela dobře.“ Odpověděla jsem mu. Dimitrij se zamračil a dlaní mi přejel po tváři.

„Zase si měla ty své sny?“ zeptal se mě. Povzdechla jsem si.

„Tak nějak, ale není to nic s čím by sis měl dělat starosti. Prostě jen obyčejný sen.“ Naklonila jsem se k němu políbila jsem ho.

„Jsi si jistá?“ řekl mi a trochu se ode mě odtáhl, ale já jsem ho chytla za ruku a přitáhl ho k sobě.

„Naprosto.“ Přitiskla jsem své rty na jeho.

„Ale kdyby si nebyla…“ umlčela jsem ho dalším polibkem, kterému se už Dimitrij nebránil a začal mě opravdu líbat. „Miluji tě.“ Vydechl mezi polibky.

„Taky tě miluji.“ Odpověděla jsem mu a začala jsem mu sjíždět rukou po jeho nahém těle, ale Dimitrij mě se smíchem zarazil.

„Rozo, Rozo nemáme čas. Máme zpoždění.“ Políbil mě Dimitrij na nos a já jsem se zamračila. „Dnes tvá rodina pořádá Ples prvních rodinných zakladatelů.“

„Dnes?“ ptala jsem se. Ty dny tady tak rychle utíkali, že jsem si vůbec neuvědomovala, co je dneska za den. Nikdy jsem neměla ráda tenhle ples. Moje rodina se chlubila rodinou historii, ale já jsem si tenkrát nebyla jistá jestli je vlastně čím se chlubit. A popravdě řečeno i dnes jsem si nebyla jistá jestli je výhra patřit do rodiny Mazurových.

............................................................ ***...............................................................

tak co myslíte? 

○     Věděla Jeva o Dimitriovým osudu hned od začátku? 

○    A pokud ano, tak proč ho nevarovala, jaké následky může mít svatba s Rozaline?

............................................................ ***...............................................................