VYKOUPENÍ DUŠE III. Zkouška osudu ○ 31. Kapitola: Řešení problémů

31. Kapitola: Řešení problémů

 

DIMITRI POV

Cesta na sever Turecka trvala poměrně krátkou dobu, což bylo dost překvapivé. Ibrahim měl s někým schůzku a chtěl, abych jel s ním, ale kladl mi srdce, že se o tom nesmí Rose dozvědět, protože by s tím rozhodně nesouhlasila.

Nebyl jsem si jistý jestli souhlasím s tím, co Abé dělal, ale pokud by to mělo Rose pomoci, tak proč bych ho nepodpořil.

Na konci cesty jsme vystoupili z auta a šli do místního morojského baru, s Abém jsme si sedli k baru a Abé objednal dvě vodky a čekali jsme až dorazí Abého kontakt.

A když ten muž dorazil vůbec mně nepřekvapilo, že to byl jeden z místních alchymistů, co mně ale překvapilo, bylo to co od něj Abé přebíral.

A popravdě se mi to přestávalo líbit. Abé se s Alchymistou rozloučil, otočil se ke mně a vypil svého panáka vodky.

„Co?“ zeptal se s pozvednutým obočím.

„Co to je?“ zeptal jsem se.

„Něco, co Rose pomůže se vyrovnat s jejími problémy.“ Řekl jako by nic a objednal si další panáka.

„Myslíš, že jí prášky pomůžou?“ pozvedl jsem obočí. „Když si mi řekl, že bys měl způsob, jak Rose pomoci, myslel jsem si, že jí dáš něco co jí pomůže s její mocí, ale netušil jsem, že seženeš prášky.“ Nechápal jsem.

„Nemůžeš očekávat, že svojí dceru nechám padnout úplně na samotné dno. To je nesmysl.“ Praštil panákem na pult. „A já to taky nikdy nedopustím. Nikdy nedopustím, aby má dcera přišla o rozum.“ Dodal.

„Myslíš, že já tohle chci? Samozřejmě, že ne.“ Řekl jsem. „Ale taky jí nemůžeme úplně odepsat.“ Řekl jsem mu.

„A kdo mluví o odepsání?“ zeptal se Abé. „Ty prášky jen utlumí její moc a Rose bude moci normálně žít. Copak ty nechceš mít s Rose šťastný a spokojený život?“ zeptal se.

„Samozřejmě, že ano, ale i přesto s tímhle nesouhlasím.“ Než mohl Abé odpovědět, zazvonil mu telefon a on ho bez jediného mrknutí zvedl a začal do něj mluvit. A vypadalo, to že není z toho, co se dozvěděl vůbec nadšený. Než skončil zvedl ruku s dvěma prsty a tímto gestem objednal další dva panáky, když domluvil. Hodil telefon na pult a kopnul do sebe prvního panáka.

„Neuvěřitelné.“ Řekl a hned na to vypil druhého. „Naprosto neuvěřitelné.“

„Co se děje?“ zeptal jsem se ho.

„Právě mi volal ošetřující lékař mé sestry s Psychiatrické kliniky, kde je umístěná a sdělil mi, že před pár hodinami měla má sestra návštěvu a měl bych se za ním neprodleně zastavit.“ Kroutil Abé hlavou.

„Dobře, ale nechápu tvojí reakci.“ Zamračil jsem se.

„Tou návštěvou byla, právě má dcera Rosemarie.“ Vykulil jsem na něj oči.

„To přece není možné, proč by to dělala.“ Nechápal jsem.

„To já nevím, proč by to dělala, ale dokážu si představit, co tohle chování mé dcery vyvolalo.“ Vydechl Abé. „A ty nesouhlasíš s mými názory.“ S tím se Abé zvedl a šel k východu. Povzdechl jsem si, zvedl jsem se a šel jsem za ním.

Popravdě řečeno jsem tomu nerozuměl a doufal jsem, že to byl jeden velký omyl. Alespoň jsem v to doufal, protože kdyby se ukázalo, že to Rose opravdu udělala, tak by Ibrahimovi nic nezabránilo, aby jí nadopoval prášky a pohřbil v ní tak její moc. 

Popravdě by to možná bylo nejlepší. Rose by pak nemusela tolik bojovat, ale jediný problém který v tom není úplně okey, je fakt, že se nikdy neví, co by se stalo poté. Rose by také mohla přijít o rozum.

A to jsem nehodlal dopustit.

Nemohl jsem to dopustit.

 

ROSE POV:

Cesta zpátky netrvala tak dlouho, ale bylo to nejspíš tím, že jsem před očima měla v živých barvách scénu s tetou. Všechno to bylo tak hrozně zamotané.

Ivan mě vysadil před sídlem a rychle odjel, asi tušil, že pokud by někdo zjistil, že jsme vyrazili na společný výlet, tak by bylo zle.

Určitě jsem s tím nebyla daleko od pravdy, protože když jsem vešla do domu začalo peklo.

„Ale mladá dáma se rozhodla dorazit domů.“ Ozval se hlas mého otce, který stál uprostřed obývacího pokoje, společně s Dimitriem a ani jeden z nich se netvářil zrovna nadšeně nebo spokojeně. Spíš bych řekla, že byli oba naštvaní.

A to hodně.