VYKOUPENÍ DUŠE III. Zkouška osudu ○ 23. Kapitola: Ztracená

23. Kapitola: Ztracená

18+ lehce sexuální téma

O měsíc později

 

Tatiana POV:

Už to byl měsíc co ta zatracená holka utekla ode dvora i s tím jejím bývalým strigojem a od té doby šlo všechno o co jsem se snažila do háje. Ibrahim semnou nemluvil, vlastně se mi stranil tak moc, že se odstěhoval do bytu své dcery Rosemarie a kdykoliv jsem s ním chtěla mluvit, tak zmizel ode dvora. Bylo to frustrující. Myslela jsem si, že ho mám omotaného kolem prstu a udělá to co mu nakážu, ale stačilo, aby se ta malá potvora na něj smutně podívala a všechno mé snažení bylo najednou pryč.

Pak tu byla taky ta pokažená svatba se Zeclosovými. Byli jsme s Meredith Zeclosovou domluvené, že si její syn Jessie vezme Rose. Co jsem tak pochopila, tak spolu měli už na akademii nějakou minulost a on jí chtěl. Vzhledem k tomu, že Rose byla z velice vlivné rodiny, tak s tím Meredith souhlasila. Jejich rodina by dostala můj vliv a já bych měla podporu celého Zecklosova klanu a teď je to všechno kvůli té zatracené holce pryč.

„Jste napjatá, moje paní.“ Ozval se za mnou hlas mého osobního, jak to říct, no nejraději říkám otroka. Jeho prsty masírovali moji šíji vonným olejem.

„Kdo by nebyl v téhle situaci.“ Řekla jsem mu a napila se ze své sklenice červeného vína.

„Tak na to zapomeňte a užijte si to.“ Vydechl mi těsně u ucha a pak mě políbil na moji šíji a pokračoval zasypávat můj krk polibky po páteři. Pak mě obešel a políbil mě na rty, pokračoval zepředu na krku, po šijí, jazykem obkroužil obě mé bradavky. Zavřela jsem oči a slastně vydechla, opřela jsem se do křesla. Sál má prsa a sjížděl svým jazykem stále níž a níž.

Věděla jsem, že by se Ibrahim mohl každou chvíli vrátit domů, ale v tuto chvíli mi to bylo naprosto jedno. Chtěla jsem si užívat a nikoho jsem se nehodlala ptát na dovolení.

 

ROSE POV:

Dny ubíhali a já měla pocit, že čím víc jsem zjišťovala o své moci, tím jsem se cítila, že se propadám stále níž a níž do hlubin své nově objevené moci. Knihy, které jsem objevila v knihovně byli všechny velmi zajímavé a dozvěděla jsem se spoustu nových věci, ale stále mně připadalo, jako bych se točila v kruhu.

Něco velmi podstatného mi unikalo. Jen jsem musela přijít na to, co to je.

Seděla jsem na zemi ve své knihovně a měla jsem před sebou rozloženo asi deset knih, před sebou jsem měla spoustu popsaných papírů, ale mnohem víc jich bylo zmuchlaných a rozházených po místnosti.

Nic nedávalo smysl.

„Sakra!“ vykřikla jsem, papír který jsem popsala jsem zmuchlala vyhodila do vzduchu a ruce zabořila do svých nerozčesaných vlasů. „Sakra, sakra, sakra!!!“

„Třikrát sakra za sebou?“ ozval se hlas ode dveří. Zvedla jsem hlavu a setkala jsem se s Dimitriovým pobaveným pohledem. „To bude asi rekord.“

„No tak to je pěkné teda.“ Vydechla jsem frustrovaně. „Neměl by si mi spíš pomáhat, než se mi smát?“ naštvaně jsem rozhodila rukama.

Dimitrij se usmál a přešel ke mně. „Já se ti, ale nesměju. Jen mám pocit, že by si měla trochu vypustit, protože za poslední měsíc jsi zavřená jen v tomto pokoji a snažíš se rozluštit tajemství svojí moci, ale měla by sis dát pauzu.“

Zamračila jsem se na něj. „Pauzu?“ rozhodila jsem rukami. „Já si nemůžu dát pauzu. Musím na to přijít.“ Řekla jsem mu. Musela jsem na to přijít. Musela.

„V tuto chvíli toho musíš nechat.“ Sebral mi z ruky knihu, kterou jsem držela a já se na něj s protestem podívala. „Nechci slyšet žádné protesty. Teď se sebereme a půjdeme se spolu projít, aby si taky přišla na jiné myšlenky. Pokud budeš takhle pokračovat tak to nedopadne dobře. Musíš zvolnit.“

„Musím na to přijít.“ Opakovala jsem.

„Ano to je pravda, ale nemusíš na to přijít okamžitě. Máme na odhalovaní tvé moci spoustu let.“ Usmála jsem se na něj. „Tak pojď prosím.“ Přikývla jsem a vydala jsem se za ním z pokoje.

Vydali jsme se ven z domu přes zahradu, kde vedla cesta k zadnímu vchodu domu. Tato cesta vedla přes lesní cestu až k zátoce, kde jsem si jako malá holka hrála.

Šli jsme s Dimitrij vedle sebe. Ruku v ruce jsme kráčeli po kamenité cestě a poslouchali šumění listí. Došli jsme na konec cesty, kde už se před námi rozprostírala scenária.

Vlny moře smáčeli písek, racci se vznášely na mořskou hladinou. Usmála jsem se, zavřela oči a zhluboka jsem se nadechla. Najednou jako by ze mě opadly všechny chmury, které jsem cítila. V poslední době toho bylo na mně moc. Všechny ty knihy, které mi měli pomoc pochopit moji moc se nedali pochopit.

Kolem pasu se mi obtočili Dimitriovi paže „Nepůjdeme se vykoupat.“ Zašeptal mi do ucha.

„Nemám plavky.“ Řekla jsem mu.

„To nevadí já taky ne.“ Vydechl mi do ucha a přitiskl mi své boky na své a je cítila jeho stopořené mužství. Otočila jsem se a podívala jsem se na něj.

„Co se stalo s tvým zenovým myšlením?“ zeptala jsem se ho se zvednutým obočím. Dimitrij se na mně usmál a jemně mi přejel rty po mých rtech.

„Je nadobro pryč.“ Vydechl proti mým rtům. Usmála jsem se, obtočila jsem mu ruce kolem krku a pevně jsem se k němu přitiskla. Dimitrij prohloubil polibek a já zasténala. Po několika minutách líbání jsem se odloučila od polibku, odstoupila jsem od něj a přetáhla jsem si přes hlavu šaty, takže jsem byla jen ve spodním prádle. Hodila jsem na něj své šaty a rozeběhla jsem se k vodě. Dimitrij se ke mně připojil během chvilky. Dohonil mně a sevřel mně v náručí. Obtočila jsem ruce i nohy okolo jeho těla a začali jsme se dlouze a vášnivě líbat.

Bylo úžasné po dlouhé se přestat myslet na svojí budoucnost nebo na moc, kterou jsem ovládala a nerozuměla jsem jí.

Člověk prostě potřeboval jednou za čas vypnout a přestat hledat.

Alespoň na krátkou chvíli být jen obyčejnou dívkou, která má před sebou obyčejnou budoucnost. 

---------------------------------- *** ----------------------------------

tak doufám, že mě nezabijete, za ukončenou kapitolu :-)

1.) Tak co myslíte, jak dopadne manželství mezi Ibrahimem a Tatianou? 

2.) Rozluští Rose tajemství své moci? A jak myslíte, že se bude vztah mezi Rose a Dimitrijem vyvíjet? 

---------------------------------- *** ----------------------------------