13. Kapitola: Rozhovor
DIMITRI POV:
Nevěděl jsem co mám dělat. Ublížil jsem jí a ona měla právo
utéct, ale byla venku už moc dlouho. I když co je dlouho pro člověka, který je
zranění člověkem, který by měl za ním stát při každé příležitosti?
Ano Rose má právo být naštvaná. Dokonce má právo s ním
dokonce života nepromluvit.
I když jsem věděl, že Rose taková není. Utekla jen proto aby
mi dala čas přijít na všechno sám. Dělala to takhle vždycky, když jsme se
pohádali. Nebylo to s ní jednoduché, jak řekl její otec, ale mě to nevadilo.
Miloval jsem Rose. Skutečně miloval a neměl bych na to zapomínat ve chvílích,
když mi někdo připomene mé nedostatky.
Rose je moje. Patříme k sobě a to pouto mezi námi nám nikdo
z královského dvora nemůže sebrat. Dokonce ani královna ne.
Zrovna jsem se zvedal, když mě přepadla divná slabost a v
uších mi začal znít Rosyn hlas. Musel jsem se přidržet pohovky, abych neupadl.
Tohle propojení, co jsme mezi sebou měli se začínalo vymykat kontrole.
Oči se mi zamlžili a ja v jednu chvíli zahlédl vyděšenou
Rose. Něco se s ní dělo. Posbíral jsem všechnu sílu, kterou jsem v sobě měl.
Popadl kůl a klíče od bytu a vyrazil jí najít. Možná na mě byla naštvaná, ale
přes to všechno jsem byl jejím oficiálním strážcem a měl jsem povinnost jí
chránit.
Netrvalo dlouho a našel jsem jí ležet v trávě nedaleko vodní
fontány. Její tělo se třáslo, byla při vědomí, ale jako by mně nevnímala.
"Rose... Roza no tak." Vydechl jsem jí do vlasů,
když jsem její tělo přitáhl ke svému. "Tohle mi nedělej." Vydechl
jsem jí znovu do vlasů, vzal její tělo do náručí a vydal se zpátky k ní domů.
Byla tak prochladla, že nevnímala a během cesty propadla usnula.
Došel jsem k ní domů, položil jí na postel, svlékl jí
promočené oblečení, oblékl jí jedno z mých triček a pořádně jí přikryl. Teprve,
ale teď jsem si všimnul, jak z ní táhl alkohol.
Proklatě. Zanadával jsem v duchu. Něco zamumlala a překulila
se na druhou stranu postele. Povzdechl jsem si. Rose byla tvrdý oříšek, to jsem
věděl už na začátku, ale něco se zdálo být mnohem horší. Něco co bylo ve zdech
tohoto sídla a já jsem musel zjistit, co to bylo, dřív než jí to pohltí.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Už zase. Zavrčel jsem vnitřně
a šel otevřít dveře. Za dveřmi stál její otec a netvářil se nadšeně. Chtěl jsem
mu říct, aby přišel později, ale protlačil se kolem mě. Poraženecky jsem zavřel
dveře.
"Kde sakra je?" Zeptal se Abé a z očí mu skoro
pršeli blesky.
"Spí byla unavená." Řekl jsem mu a on si jen
odfrkl.
"Jistě unavená!! Kdo by nebyl unavený! Neřekl jsi, že
jí budeš hlídat? Zatím jí nechaš se toulat po královském dvoře a pít."
Křičel na mě.
"Tak zaprvé. Nejsem její hlídací pes. Sám jste řekl, že
na královském dvoře bude chráněná, ale zatím mě připadá, že je to přesně
naopak." Zavrčel jsem na něj.
"Nemluv nesmysli." Odmávl to, ale já ho nenechal
pokračovat.
"Nesmysli? To že jí vaše manželka vyhrožuje jsou podle
Vás nesmysli?" Zeptal jsem se ho a on při zmínce jeho nové ženy sebou
trhl. "Při vší úctě pane Mazure, ale myslím že není nejlepší řešení, aby
Rose byla v blízkosti té ženy. Nevím sice proč tomu tak je, ale královna Rose
nemá v lásce a Rose zase královnu. Nerad bych se dočkal dne, kdy se do sebe ty
dvě pustí."
"Nemluv hlouposti. Neudělali by to. Tatiana moc dobře
ví, co pro mě Rose znamená. Neublížila by jí a Rose ví jak se má chovat ke
královně." Zasmál jsem se a on se na mně zamračil.
"Při vší úctě se mýlíte. Byl jsem u toho, když si nás
královna zavolala. Královna nesouhlasí semnou jako strážcem Rose a nutí Rose do
sňatku." Ibrahim protočil očima.
"Ano to vím a musím uznat, že toto mě stále trápí, ale
pokouším se Tatianu přemluvit. Myslí na Rosyno štěstí, ale ona poleví."
Dodal.
"Nejsem si tím moc jistý. Podle mě se jen Tatiana snaží
dostat Rose ode dvora. A hlavně od Vás." Dodal jsem.
"Nesmysl. To by neudělala, ví co pro mě má dcera
znamená." Řekl Abé a na jeho tváři se objevilo zamračení.
"Nejsem si jistý o co královně jde, ale rozhodně jí
nejde o Rosyno blaho. A Rose to ví. Pane Mazure nejsem si jistý jestli jí
dokážu držet na uzdě. Vaše dcera má velikou moc. Mnohem větší než to, co jste
doposud viděli. Sama to nedokáže zatím ovládat a může se stát, že se stane něco
co nikdo z nás nedokáže zastavit. A vaše nová žena je přes všechno královna a
pokud by jí rose něco udělala, mohla by skončit ve vězení nebo nedejbůh
mrtvá." Abé se zatvářil zděšeně. Nejprve kroutil hlavou, ale pak jako by
mu to došlo.
"Co navrhuješ?" Zeptal se poraženecky.
"Zatím si moc nejsem jistý, ale Rose by měla být někde
kde se bude cítit bezpečně. Někde kde bude moc studovat, co obnáší její moc.
Prostě a jednoduše potřebuje být v klidu a nějak si myslím, že v tuto chvíli jí
k tomu kamarádi moc nepomůžou." Prohrábl jsem si vlasy. "Víte sám, co
se stalo ženám ve Vaší historii a doufám že nechcete, aby se to samé stalo Vaší
dceři." Nehrál jsem fér a sám jsem to moc dobře věděl, ale musel vědět, že
existují taková rizika. Potřeboval prozřít. Musel. Rose byla v ohrožení a
jedině on to mohl zastavit.
Nakonec poraženecky svěsil ramena. "Máš pravdu. Zařídím
to, ale bude to nějakou dobu trvat." Přikývl jsem. Ještě chvilku jsme si
povídali, než konečně odešel.
Šel jsem se podívat na Rose do jejího pokoje. Spala a byla
tak roztomilá, že jsem se musel usmát. Přešel jsem k, přilehl k ní na postel a
přitáhl si jí do své náruče. Uvelebila e na mé hrudi a spokojeně vydechla.
Usmál jsem se a přitáhl jí k sobě víc. Zavřel jsem oči a
vdechoval její vůní dokud jsem se nepropadl do temnoty spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat