VYKOUPENÍ DUŠE III. Zkouška osudu ○ 14. Kapitola: Počáteční temnota

14. Kapitola: Počáteční temnota

ROSE POV:

Cítila jsem se příjemně. Až moc příjemně. Nechápala jsem proč, potom co jsem se dostala z baru jsem se rozhodně domů nechystala.

Pomalu jsem otevřela oči. Musela jsem se držet, abych nevykřikla, spala jsem totiž na Dimitriově těle a Dimitrij taky spal. Vypadal tak uvolněné. Jeho ruka byla na mém pasu. Bylo to jako předtím. Jako v Rusku, kdy nám nikdo nehrozil, že nás rozdělí. Neexistovala žádná Tatiana. Nic. Byli jsme jen my dva a to nám stačilo, nebo alespoň mělo nám to stačit.

Jenomže Dimitrij byl toho názoru, že jen on má pravdu a co dělá je naprosto v pořádku a já jsem byla jen malá, bláhová holka.

Dimitrij se pohnul, otočil hlavu směrem ke mně a otevřel oči. Dívali jsme se na sobě, dokud se jeho rty nezvlnily do úsměvu.

„Je dobré vidět, že si vzhůru.“ Prohlásil a svou rukou se dotkl mé tváře. „Už nás nikdy takhle neděs.“ Vydechl a já měla pocit, jako by mně uhodil. Odstrčila jsem jeho ruku a vylezla z postele.

„Co si to sakra dovoluješ!“ vyjela jsem na něj. Dimitrij si povzdechl, posadil se a protřel si unavené oči.

„Rose, víš stejně dobře, jako já že to co se včera stalo nebylo správné. Bál jsem se stejně, jako tvůj otec.“ Poznamenal Dimitrij.

„Jasně! Ty a můj otec si myslíte!!!“ vykřikla jsem na něj. Měla jsem už toho plné zuby. „Já nejsem nesvéprávná!!! Jsem při všech smyslech.“ Vykřikla jsem na něj a prohrábla jsem si své zacuchané vlasy.  Nikdo mně nechápal a všichni byli proti mně.

„Rose.“ Vydechl Dimitrij.

Ani mi neříkal už Roza. Už s mými nepřáteli taky souhlasil. Nemiloval mně. Honili se mi hlavou temné myšlenky.

„Rose.“ Dimitrij zopakoval, aby získal zpátky mojí pozornost. Ani jsem si neuvědomila, že jsem byla mimo a neposlouchala jsem, co mi říká. „Rose to přece není pravda.“ Udělal ke mně jeden váhavý krok, jako by se bál, aby mně nevyděsil. Copak jsem byla nějaké plaché zvíře, které potřebuje uklidnit. „Nikdo si přece nemyslí, že bys nebyla při smyslech, naopak si myslím, že si velmi bdělá. Občas sice trochu zbrklá.“ Dimitrijovi zacukalo v koutcích jeho úst. „Jediné, co nechápu je, jak si o mně můžeš  a myslet, že bych tě jen tak nechal jít, potom všem co jsme spolu zažili. Copak mně tak málo znáš?“ dodal Dimitrij v jeho hlase zaznívala bolest.

Nedokázala jsem mu na to nic říct. A co bych taky měla? Když jsem někdy v hloubi své duše věděla, že má v něčem pravdu a já jsem přeháněla.

„Přece jsme toho spolu zažili tolik, že si přece nemůžeš myslet, že bych byl na straně té čarodějnice, která se nás evidentně snaží otrávit.“ Vydechl Dimitrij, tentokrát ke mně přistoupil a vzal mé ruce do svých a já najednou pocítila to známe mrazení, které posílal do mého těla a které mně vždycky dokázalo uklidnit. „Tvůj otec si možná myslí, že to královna myslí dobře, ale za ty léta vím svoje, ale to neznamená, že nestojí při tobě, naopak. Včera jsme se domlouvali, že královský dvůr je pro nás dva jen přechodné stanoviště.“ Dodal a já se na něj zamračila.

„Jak to myslíš přechodné stanoviště?“ zeptala jsem se ho.

Dimitrij se usmál a stiskl mi ruce. „S tvým otcem jsme se domluvili, že za pár týdnu společně opustíme královský dvůr a začneme pátrat.“ Při jeho slovech se mně skoro zastavilo srdce.

Bylo by tedy možné, abych se vymanila z Tataniného vlivu. Říkala jsem si v duchu a ani jsem si neuvědomila, že jsem spustila svoje vnitřní hradby.

„Ale samozřejmě, že ano ale to neznamená, že by si před tou čarodějnicí potřebovala zachraňovat, vzhledem k tomu, že jí umíš odpálkovat i sama.“ Dodal s úsměvem.

„Opravdu odjíždíme?“ zeptala jsem se ho s nadějí.

„Ano. Tvůj otec už to zařizuje, ale nejspíš to nebude hned zítra, ale sám doufám, že to bude co nejdříve, víc už tu čarodějnici a jejího synovce asi nezvládnu.“ Poznamenal Dimitrij.

„Adrian není tak špatný, jen.“ Zarazil jsem se, protože jsem si vzpomněla co se stalo s Adrianem v baru a jak se choval, ale to mělo za následek jeho temnota. „Prostě občas se chová zvláštně, ale to kvůli jeho moci. Nedokáže zvládnout svoji temnotu.“ Dodala jsem, ale Dimitrij se zatvářil dost skepticky.

„Nejsem si úplně jistý. Spíš mi přijde, že této výmluvy dost využívá, aby ho všichni litovali.“ Řekl Dimitrij.

„Vždyť ho vůbec neznáš.“ Obořila jsem se na něj a vytáhla jsem své ruce z jeho. „Jak můžeš o někom něco takového tvrdit, když ho vůbec neznáš. Adrian byl jediný, který mi doopravdy pomáhal. Vždycky stál při mně za každé situace.“ Dimitrij obrátil očima.

„Rose já se s tebou nehádám, jen si myslím, že s tebou umí dost dobře manipulovat.“ Řekl mi Dimitrij a já se na něj znovu zamračila. „Ale o tom bychom se neměli dohadovat. Rose, Adrian je mi úplně ukradený, protože jediné, co mně opravdu zajímá si ty, a jenom ty.“ Usmál se na ně a pohladil mně něžně po tváři. „Jsi ta nejúžasnější žena, kterou jsem kdy v životě potkal.“ Naklonil sem ke mně a políbil mně na špičku nosu. „A miluji tě.“ A s tím mně políbil. Do jeho polibku jsem vzdychla a začala mu je oplácet.

Dimitrij mně sevřel pevně v náručí a začal mně líbat s mnohem větší razantností. Ještě víc jsem se k němu přitiskla a zajela jsem mu rukama do jeho dlouhých tmavých vlasů. Dimitrij mi vjel rukama  pod tričko a jedním tahem mi ho přetáhl přes hlavu.

„Jsi nádherná, krasavica.“ Zašeptal mi do ucha a začal mně líbat po krku, rukama mi rozepnul podprsenku a zahodil jí kdovíkam v místnosti. Zasténala jsem, Dimitrij mně vysadil a já jsem obtočila nohy kolem jeho pasu a pak už si pamatuji, že jsme se ocitli v pokoji a Dimitrij do mě pronikal.

A když to skončilo leželi jsme vedle sebe, nohy a ruce propleteni do sebe.

„Miluji tě.“ Vydechla jsem mu do hrudi.

„Taky tě miluji.“ A s tím mně znovu políbil.