6.
Kapitola:
Emoce
ROSE
POV:
Ležela jsem na břiše s blaženým úsměvem na rtech a
Dimitriovi prsty mi kreslily kruhy po nahých zádech. Můj úsměv se rozšířil,
protože se mi po těle rozlívalo příjemné teplo. Dimitrij se ke mně naklonil a
políbil mně na mé nahé záda. Zasmála jsem se.
„Myslím si, že tě rozmazluju mnohem víc než jsem chtěl.“
Vydechl Dimitrij proti mým nahým zádům a pak mě na ně znovu políbil. „A to bych
tě měl spíš potrestat.“
„Ale no tak.“ Vydechla jsem roztřeseně. „Já jsem přece hodná
holka.“ Usmála jsem se a natočila jsem hlavu. Dimitrij se ušklíbl a přimhouřil
oči.
„Hm vážně?“ začal přejíždět konečky prstů po mé páteři a já
se zachvěla. „Protože já si myslím, že vy slečno Mazurová jste velice zlobivá
holka.“ Přejížděl mi prsty po páteři a mně po celém těle naskočila husí kůže.
„Dimitri.“ Vydechla jsem roztřeseně.
„Copak, má drahá?“ vydechl mi do ucha a políbil těsně pod
něj. „Je vám to nepříjemné.“ Jeho prsty opustily mojí páteř a začal mi jemně
masírovat svaly na zádech. Spokojeně jsem zasténala. „Chcete, abych přestal, má
paní?“ zeptal se a kousl mně znovu do lalůčku.
„Ne, je to příjemné. Pokračuj, prosím.“ Vydechla jsem. Bylo
to opravdu příjemné, jeho doteky rozlívali po mém těle příjemné teplo.
„A v čem mám pokračovat.“ Cítila jsem úsměv na mém
těle. „Takhle.“ Políbil mně na záda. „Nebo takhle.“ Políbil mně těsně pod ucho
na klíční tepnu. „Anebo takhle.“ Chvíli nebylo nic a pak mně z ničeho nic
začal lechtat.
„Ne prosím.“ Začala jsem se se smát a bránit se jeho útoku,
ale jeho lechtání nepolevovalo. „Prosím, přestaň.“ Smála jsem se tak, že jsem
skoro až nemohla dýchat.
„Ale, copak?“ usmál se na mně Dimitrij. „Nechtěla si, abych
pokračoval, tak pokračuji.“ Lechtal mně.
„Ne Dimitriji, prosím nemůžu dýchat.“ Smála jsem se.
„Ale, ale co jen budu dělat s tak zlobivou holčičkou
hm?“ zasmál se znovu. Nikdy jsem Dimitrie neviděla takhle. Takhle hravého, ale
hodně se mi tahle jeho stránka líbila.
„Mám pár nápadu, ale. To by si mně musel přestat lechtat.“
Řekla jsem mezi smíchem. Dimitrij zastavil lechtání, připnul mi ruce nad hlavou,
takže jsem se nemohla hýbat.
„Vážně? Hm.“ Zamyslel se. „A co by to tak mohlo být?“ mrkl
na mně a já jsem se zasmála. Sklonil ke mně hlavu a začal mně opět vášnivě
líbat. Neznala jsem ho se takhle chovat, ale líbilo se mi to. Byl hravý a
vášnivý. Jeho doteky mi vždycky dokázali rozpálit kůži a já jsem si vždycky
připadala jako opilá chtíčem a stačil jen pouhý jeho dotek, po kterém celé moje
tělo bylo vždy v jednom ohni.
ADRIAN
POV:
Seděl jsem v křesle a v ruce svíral skleničku
s whisky a díval se na její dno. Připadal jsem si tak nějak zvláštně.
Vždycky jsem si myslel, že můj život bude úplně jiný. Původně jsem si myslel,
že dokážu všechno, co si umanu, přesně tak jak mi vždycky říkávala teta
Tatiana, která ve mně vždy věřila, ale čím déle o jejích slovech uvažuji, tak
zjišťuji, že to co říkala, nebyla pravda.
Nemůžu mít všechno, co chci. Ne pokud to všechno půjde
přesně takhle. Čekal jsem tak dlouho, až budu moci říct Rose mé skutečné city,
ale zjevně jsem čekal dost dlouho, až jsem ztratil všechen čas.
„Co tady sedíš, tak sám?“ ozvala se za mnou Lissa. Protočil
jsem oči a díval se do tekutiny v mé sklenici.
„Přemýšlím.“ Řekl jsem ji a napil se.
„Adriane, ty víš, že mi můžeš říct, cokoliv.“ Lissa si sedla
na proti mně. „Já vím, že sis představoval
něco jiného.“ Dodala Lissa.
„Nevím, o čem to mluvíš.“ Odbyl jsem jí a nalil si další
skleničku whisky.
„Ale víš až moc dobře.“ Povzdechla si. „Myslíš, že jsem
hloupá, že nevidím, proč si vlastně Rose se vším pomáhal?“ zadívala se na mně.
„Adriane, znám tě už dlouhou dobu. Vyrůstali jsme spolu, tak tě poznám. Nikdy
ti na nikom nezáleželo, ne tak aby si riskoval zlobu své tety Tatiany.“ Dodala.
„Chceš tím říct, že jsem povrchní? A nezaleží mi na nikom
jiném než sobě?“ přimhouřil jsem na ní obočí.
„Tak jsem to nemyslela a ty to víš.“ Prohrábla si rukou
vlasy. „Podívej Adriane, já vím, co k Rose cítíš, poznám to z tvé
aury a ty moc dobře víš, že jsem chtěla, abyste se dali dohromady, dokonce jsem
se s Rose i pohádala, ale ona tě prostě nemilovala. Vlastně co si tak
pamatuju, tak za dobu co byla ve škole nemilovala nikoho.“
„Tak proč je to zrovna on?“ zeptal jsem se jí. „On, který
nemá nic. Má duši černou a znetvořenou, tak proč miluje jeho?“ podíval jsem se
jí do očí a ona si povzdechla.
"Já nevím proč. Popravdě je to záhada a nejsem z toho
vůbec nadšená. Kdyby byla Dhampýrka, tak to chápu, ale je morojka, její otec je
mocný člověk, je to nevlastní dcera královny, může si muže jen vybírat."
"Jo, ale je to prostě Rose. Musí mít vždycky něco extra."
Dodal jsem sarkasticky.
"Adriane já si myslím, že to moc prožíváš,
podívej." Povzdechla si. "Rose si nikdy nenechala nic nařizovat,
vždycky dělala všechno po svém a procházelo jí to. Podle mě je tenhle Dhampýr
jen její další projev vzdoru, aby dokázala, že si nenechá něco diktovat."
"Tak co podle tebe mám dělat?" Položil jsem
skleničku na stůl.
"Čekat. Být jí přítelem jako si byl a čekat až jí to
přejde." Dodala a já se sarkasticky zasmál.
"To mám jako sedět a dívat se, jak se po ní sápe? To po
mně chceš?" Kroutil jsem hlavou.
"Podívej, ničemu nepomůžeš, když půjdeš proti němu.
Ukaž jí, že si pro ní nepostradatelný. Určitě se najde něco, kdy s ní on nebude
souhlasit a to bude práce pro tebe. Ukaž jí, že potřebuje tebe a nikoho
jiného." Usmála se a já jsem se zahleděl s okna. Lissa měla pravdu. Rose
vždycky bojovala proti systému, ale nikdy nic nedotáhla do konce. Ten Dhampýr a
bývalý strigoj pro ní rozhodně nemůže být tak důležitý, aby kvůli němu
riskovala postavení v morojské společnosti.
Dřív nebo později ho opustí a podřídí se, stačí jen počkat a
vydržet.
Žádné komentáře:
Okomentovat