VYKOUPENÍ DUŠE III. Zkouška osudu ○ 21. Kapitola: Rozhovor část 1

21. Kapitola: Rozhovor část 1

Po mém nočním rozhovoru s Lissou jsem byla úplně mimo. Mrzelo mně jak jsme se k sobě chovali, ale ty slova, která mi řekla tolik boleli. Copak jsme nebyli přítelkyně už od školky? Copak mně neznala? Přes to všechno, co jsme spolu zažili mně její slova bolela, ale věděla jsem, že tohle všechno nemá ze své hlavy. Adrian na ní musel použít svojí moc a když ne tu tak svůj šarm určitě.

Na ten před pár lety nalákal i mně. Když chce, tak dokáže být velmi přesvědčivý. A i přes to, jak moc byla ke mně Lissa nespravedlivá, tak jí nedokážu nenávidět. Nejspíš bych udělala to samé.

Z mých úvah, mně vytrhli Dimitriovi teplé dlaně.

„Nemysli na to.“ Řekl konejšivě. Usmála jsem se. Dimitrij vždycky věděl, jak mě má uklidnit, bylo to až zvláštní, jak dobře mě znal. Včera večer mi hrozně pomohl, když mě vytrhl z mého snu s Lissou a pak proti svému přesvědčení semnou zůstal v mém pokoji až do rána a to jen proto abych se cítila v bezpečí a chráněná. I teď z něj vyzařovala sebedůvěra, i přes to že jsme jako na trní čekali v předpokojích mé prababičky až si na nás laskavě udělá čas.

„Tobě se to lehce řekne.“ povzdechla jsem si. „Ty si se nepohádal s nejlepší kamarádkou, která tě obvinila, že si nevděčná protože nechceš chodit s Adrianem.“

„Určitě to tak nemyslela a jestli ano, tak si tě nezaslouží.“ Dimitrij se ke mně sklonil a přejel mi rty po mých. „Ty si zasloužíš jen to nejlepší a pokud to někdo nedokáže pochopit, tak si tě nezaslouží.“ Prsty mi přejel po tváři a dal mi pramen mých krátkých vlasů za ucho. „Někdy si říkám, jak je možné že Anděl, jako jsi ty chce být s démonem jako jsem já.“ vydechl.

„Ty nejsi Démon, jen si toho moc zažil, ale to co s tebe nedělá špatného člověka.“ řekla jsem mu.

„Jsi pro mě až moc dobrá.“ řekl znovu Dimitrij.

„Stejně, jako ty pro mě.“ oponovala jsem mu. Byli jsme zahleděni do sebe, že jsme si ani nevšimli, že náš rozhovor je sledován.

„Oba jste velcí blázni.“ Oba jsme se otočily za hlasem ke dveřím, ve kterých stála má prababička s vědoucím úsměvem na tváři a za ní stáli její strážci s kamennou tváří. Zvedla ruku a oba strážci sklonili hlavy a s pěstí přitisknutou na srdce odešli z místnosti. „Nechápu jak se tak silné osobnosti jako jste vy dva se dokáží tolik litovat.“ mávla nevzrušeně rukou a svým vznešeným krokem přešla až ke svému gauči, který se táhl po celé délce francouzského okna, kterým měla velkolepý pohled na zahradu, která byla největší chloubou naší rodiny.

„Nejspíš máš mnoho otázek.“ poznamenala, ale její pohled nebyl zaměřen na mě, ale na scénárii před ní. Z profilu vypadala, najednou úplně jinak. Nikdy jsem si toho nevšimla, ale teď mi připadalo, že možná babička vůbec nestárne, když jí srovnám s mojí babičkou, tak ta vypadá mnohem starší. Babička Mihrimah se na mně otočila a v jejích očích jí zajiskřilo. „Říkáš si, jak je možné že vypadám stále tak mladě, že?“ při jejích slovech pokynula rukou a naznačila nám tak abychom se posadili. S Dimitriem jsme si sedli na velké pohodlné polštáře, které byli rozmístěné kolem nízkého stolku, na kterém byli mísy s jídlem. „Nechala jsem připravit tvoje oblíbené. Čokoládový šerbet a borůvkovou baklavu.“ usmála se na mně.

„Děkujeme babičko, ale nejsme tu abychom si povídali u jídla.“ řekla jsem jí netrpělivě.

„Trpělivost je cnost mi drahá a měla by ses jí naučit.“ řekla mi moje babička a já jsem protočila oči. Babička Mihrimah se podívala na Dimitrie. „Budete mít nesnadný úkol chlapče.“ ušklíbla jsem se. Označení chlapec se k Dimitriovi tedy opravdu moc nehodilo.

„Já vím, madam.“ usmál se Dimitrij na mojí babičku a pak se podíval na mně. „Ale jsem připraven se postavit jakékoliv výzvě.“ Dimitrij na mně mrkl.

„Muži vašeho rodu byli vždycky velmi odvážní.“ zamračila jsem se na její slova. „Lorde Belikove.“ podívala jsem se na babičku Mihrimah. Vůbec jsem netušila, o čem to mluví, ale ta se na mně jen usmála. „Nevěděla jsi to drahá?“ podívala se na Dimitrie. „Samozřejmě, je až nestoudné, jak se v dnešní době opomíjí připomenout nové generaci historii a přitom je to všechno základ.“ Babička se na mně podívala. „Bývali doby, kdy bylo dhampýrům uznávána všechna práva. Dokonce byli i vládnoucí dhampýří rodiny, které vládly s morojskými rodinami, samozřejmě postupem času se naše morojská vláda rozhodla, že nejlepší bude, když vezmou dhampýrům právo se svobodně rozhodovat, místo toho abychom stáli společně po boku a bojovali proti blížící se válce strigojů.“ řekla moje babička. „Dimitriova rodina patřila k jedné z vládnoucí rodině dhampýrů.“ dodala.

„Proč si mi to neřekl?“ zeptala jsem se ho.

„Nemohl jsem.“ řekl Dimitrij. NEZLOB SE. Jeho slova mi zněli v hlavě. „Dal jsem slib, že budu chránit naší historii a vše co mělo být skryto.“

„Skryto?“ zeptala jsem se.

„Stejně jako dnes se všechno neříkalo obyčejným lidem, dokonce ani já nevěděl, že existuje další živel a proto to tak dopadlo:“ dodal a já jsem si povzdechla. Nemohla jsem se na Dimitrie zlobit, dělal jen to co musel. Otočila jsem se na svojí babičku.

„Jak je možné, že moje matka byla dhampýrkou?“ zeptala jsem se jí.

„Díky našim schopnostem můžeme ovlivnit, kdo budou naši potomci. Většinou tuto schopnost umějí jen ženy. Bylo tudíž překvapení, když tvá matka porodila morojské dítě. V historii se pár těchto mužských jedinců ukázalo. Tvoje babička to moc těžce nesla, celý život věřila tomu, že když ona nenese naší moc, tak to ponese její dcera.“ řekla mi.

„A copak nemá moc, kterou máme my?“ zeptala jsem se jí.

„Eshmahina moc není jako ta naše. Aysa ovládá éter.“ řekla mi babička. „A sama moc dobře víš, že tato moc je nepředvídatelná, stejně tak jako ta naše, samozřejmě pokud je tahle moc pod kontrolou, v opačném případě může napáchat spoustu škody.“ Podívala se na Dimitrie. „A vy byste se neměl obviňovat, za minulost, kterou nezměníte. Navíc pro ženu, která zradila náš rod.“

„Jak to myslíš babičko?“ zeptala jsem se jí.

„Rozalie.“ řekla jen. „Nezachraňovala jen strigoje, ale v Rusku se dala dohromady se skupinou, která chtěla vytvořit nový druh. A to, že se dala dohromady s vámi Lorde Belikove bylo jen součástí velkého plánu.“ v očích jí zajiskřilo. „Ta skupina chtěla zplodit neposkvrněné dítě, které by vládlo všemu živému i mrtvému v našem světě.“ řekla.

Podívala jsem se na Dimitrie, který se tvářil překvapeně.

Neposkvrněné dítě.

Dimitriovo Dítě.

Dítě z krve dhampýra a morojské ženy.

To by nemělo být možné.