8. Kapitola: Královský dvůr
ROSE POV:
Probudila jsem se až v příliš pohodlné posteli.
Několikrát jsem sice musela zamrkat, abych se ubezpečila, že vidím dobře, ale
bylo tomu tak. Ležela jsem ve svém starém bytě u dvora. V bytě, který jsem
od začátku tak moc nenáviděla, znamenal pro mě konec svobody a odtržení od mého
starého života a rodiny. Musela jsem se sem nastěhovat hned poté, co si otec
vzal Tatianu. On sám s ní bydlel v paláci a mně připadl tento byt,
ale mně to nevadilo, alespoň jsem se na ně nemusela koukat.
Jenomže z tohoto bytu čišela Tatianina ruka. Všechno
vybavení byla její práce a já jsem tenhle byt začala nenávidět a pak ještě víc,
když jsem se dozvěděla, že má v tomto domě svoje špehy, kteří jí hlásí
každý můj krok. Měla mě pod kontrolou, i když jsem s nimi nebydlela.
S tím už se pro jednou bude muset něco udělat.
Z druhé místnosti se ozvaly zvuky. Vstala jsem, oblékla
si na sebe saténový župan a šla směrem ke kuchyni, odkud se ozývali zvuky, ale
také se linula úžasná vůně potravin. Ve dveřích jsem se zarazila. Ten pohled
bych si snad nikdy nevymyslela. Dimitrij pobíhal po kuchyni a věřte tomu nebo
ne, ale vařil. Byl dokonalý. Najednou jsem si připadala špatně, když jsem se na
něj zlobila, on přece nemůže za svůj život, který žil a má právo mít strach. Já
sama nevím, co mně tady čeká.
"Myslel jsem, že ještě budeš spát." Jeho hlas mně
vrátil zpátky do reality. Podívala jsem se na něj. Byl opřený o kuchyňský pult,
ruce překřížené na prsou.
"A já jsem si zase myslela, že se semnou nebavíš."
Vydechla jsem, přes jeho tvář přelítl překvapený pohled, ale než stačil něco říct,
tak jsem ho přerušila. "A neříkej, že to není pravda, protože oba víme, že
by si lhal."
Povzdechl si. "Nechtěl jsem nic popírat. Možná jsem s
tebou nepromluvil, ale to neznamená, že se s tebou nebavím, ty s tím nemáš nic
společného. Snažila si se tolik, abych se vrátil do lidského světa a začal
normálně fungovat, ale pořád si nejsem jistý, jestli je tohle to pravé místo,
kde mám být." Ukázal rukama kolem sebe. "Nechci, aby si kvůli mně
musela tohle všechno opouštět. Máš tu všechno, rodinu, přátele, já jsem proti
tomu všemu jen zanedbatelná část."
"To si opravdu myslíš?" Zeptala jsem se v šoku.
"Opravdu myslíš, že bych tě opustila, pro tohle?" Nechápala jsem ho.
"Dimitri, já jsem odtud utekla a rozhodně to nebylo jen, protože jsem se
tu nudila. Byl v tom určitý důvod." Vydechla jsem.
"Ale vrátila ses sem." Protočila jsem očima.
"Ano, ale to neznamená, že tady chci zůstat. Proboha já
sem nepatřím. Můžu udělat mnohem víc, než se účastnit všemožných večírku a já
už nechci být taková." Došla jsem až k němu a položila mu ruce na jeho
hruť. "Chci nový život, budoucnost s tebou, i kdyby to znamenalo, že budu
muset tohle všechno opustit." Postavila jsem se na špičky a přitiskla své
rty na ty jeho. "Miluju tě." Konečně se usmál, objal mně kolem pasu a
přitiskl své rty na mé. Bylo to pokaždé tak intenzivní. Tak dokonalé a vždycky
jedinečné.
"Ani nevíš, jak tě miluji." Vydechl mi do úst.
Objala jsem ho kolem krku a začalo ho líbat.
"To tedy nevím, ale ty bys mi to mohl ukázat.“ usmála
jsem se a zkousla jsem si spodní ret. Dimitrij se zatvářil pohoršeně, ale pak
mě z ničeho nic popadl kolem pasu a vysadil na pult. Ústy se opět vrátil k mým
ústům s mnohem větší prudkostí.
Milovala jsem, když tohle dělal. Vždycky vypadal, že si bude
držet odstup, ale pak z ničeho nic udělal něco, co dokázalo všechny ohromit a
to se mi na něm líbilo.
Líbal mě a jeho ruce mi přejížděli po každičkém kousíčku mé
kůže. Přetáhla jsem tričko přes hlavu, no přetáhla. Přesněji řečeno jsem to z
něj strhnula, až jsem mu to tričko roztrhla.
"Ale moje divoká kočka vystrkuje drápky." Usmál
se, sundal mi tričko. Objala jsem ho kolem krku, on mě nadzvedl, obmotal mé
nohy kolem jeho pasu a nesl mě směrem k mé ložnice, kde mě položil na postel.
"Myslím, že je načase, abych ti vysvětlil, kdo z nás nosí kalhoty." S
těmi slovy mně opět začal vášnivě líbat, tiskl své tělo na to moje. Nezmohla
jsem se na nic jiného, než bylo sténání. Jeho ruce a ústa na mně měli takový
účinek, že jsem své tělo cítila jako v plamenech. Milovala jsem ten pocit.
Dokázal mně tak vyprovokovat, že jsem skoro až zapomínala, kdo jsem a kdo býval
on.
Byl pro mě všechno a já jenom doufala, že teď už nebude
žádný problém. Pokračoval mě líbat, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Zasténala jsem a položila jsem hlavu na Dimitriovu hruť.
„Proč nemůžeme jeden den. Jen jeden den být spolu sami bez přerušení.“ Řekla
jsem a cítila, jak se směje.
„Kdyby to nedělali, tak by tě to štvalo.“ Objal mně. „Takhle
aspoň vidíš, že jim na tobě záleží.“ Povzdechla jsem si.
„Já vím, ale stejně by to mohli omezit.“ Znovu se ozvalo
hlasité zaklepání. „No vždyť jo!“ vykřikla jsem a seskočila z kuchyňského
pultu. „Vážně, proč nemůže být jeden den klid.“ Došla jsem až ke dveřím a
otevřela je. Za nimi stál Adrian s Lissou a Christianem. „Nepočkalo by
to?“ zeptala jsem se jich a založila jsem si ruce na prsou.
„Ne to tedy rozhodně ne. Moje milá tetička si žádá
přítomnost tebe a jeho.“ Ukázal za mně na Dimitrije. „V trůním sálu. Ihned.“
Dodal.
„Proč nás chce vidět?“ zeptala jsem se ho.
„Jak to mám vědět? Třeba se chce přesvědčit, jestli to co se
povídá, je pravda.“ Dodal rozhořčeně Adrian. Vůbec jsem nechápala, proč se
vlastně takhle chová.
„Vůbec nechápu proč jí to zajímá. Nemá s námi nic
společného.“ Řekla jsem mu, ale on se zasmál.
„Vážně? Nezapomněla si, že si vzala tvého otce? Je teď tvojí
nevlastní matkou, tvojí královnou a navíc on je bývalý, několik staletí starý
strigoj. Tak se nemůžeš divit, že má obavy.“ Zalapala jsem po dechu. Tak tohle
bylo poprvé, když jsem Adriana viděla, se takhle chovat. Možná má nějaké
problémy, ale jaké by mohl mít? A vůbec ať se mu děje cokoliv, tak mu nedává
žádné právo, aby Dimitrije urážel.
„Tak podívej se.“ Začala jsem, ale pak jsem cítila na ruce
tu Dimitrijovi.
„Jen klid. Půjdeme se setkat s Královnou a uklidníme
její obavy.“ Dodal a já jsem se usmála.
„Fajn.“ Objala jsem ho. „Ale jestli mě zase bude chtít provdat,
tak tentokrát plánuješ útěk ty.“ Dodala jsem a on se zasmál.
„Jistě, jak si přeješ.“ Políbil mně a já jsem se usmála. A
Adrian si odfrkl. Zamračila jsem se a všichni jsme se společně vydali do
trůnního sálu za tou naší královskou saní.
Žádné komentáře:
Okomentovat